Český surfař Jakub Michna: Plasty na pláži už nejde ignorovat

Redakce

Vyrostl na Šumavě, ale cesty ho zavedly na oceánská pobřeží. Jakub Michna se živí surfováním. Také jste si teď představili vysoké vlny, západ slunce a krystalicky čistou pláž? Zapomeňte na to. Pláže na mnoha místech po světě jsou poseté plasty. „Situace je tak špatná, že už ji nejde ignorovat,“ říká český surfař, který je ambasadorem Run For The Oceans – celosvětového běhu, k němuž se můžete připojit i v Česku a jehož výtěžek poputuje na boj za čistší oceány.

Jak se kluk z šumavské vesnice stane surfařem?

Celé je to jedna velká náhoda. Během studií v Praze jsem psal pro magazín o snowboardingu, o rok později mě pak oslovil jiný magazín, jestli bych nechtěl psát o surfingu. Už jsem v tu dobu párkrát na surfu stál, ale teprve díky téhle práci jsem se dostal do surfové komunity. Pak už to šlo samo.

Co tě na surfingu baví nejvíc?

Jak to říct, aby to neznělo jako klišé…baví mě to zapálení, ta závislost. Posledních pár let neřeším nic jiného než surfing. Ve dne i v noci přemýšlím jen o surfingu. Nikde jinde jsem se navíc nesetkal s tak silnou komunitu jako u surfařů. Jsem vděčný za ten pocit, že někam patřím.

Jakou největší vlnu jsi sjel?

To je takové poměřování, které moc neřeším. Hlavní je pro mě pocit z vlny. Každá vlna je jiná, a proto je zajímavé, že adrenalin můžeš zažít i z jízdy na dvoumetrové vlně, která je strmá, rychlá a mělká. A naopak můžeš chytit pozvolnou pětimetrovou vlnu, která není tak těžká.

Viděl jsem videa, na kterých surfaři sjíždějí vlny vysoké jako desetipatrový dům. Dovedeš si představit, že bys na něco takového nastoupil?

Myslím si, že jako vnitrozemští surfaři bychom měli mít k těmto vlnám respekt. Lidé, kteří takové vlny sjíždějí, u oceánu vyrostli a mají k němu vztah od narození. Mají zkušenosti a pokoru, aby to zvládli. Každý z nás se samozřejmě může rozhodnout, jak chce, ale finální slovo bude mít vždycky oceán.

Dostal ses někdy do nějaké nebezpečné situace?

Často. Bohužel i o tom surfing je. Zejména když situaci podceníš, nebo naopak přeceníš svoje schopnosti.

Jaká byla nejhorší?

Nejhorší situace jsem zažíval v začátcích. Ve Francii byly hodně velké vlny a neměl jsem tam vůbec co dělat. Jedna z nich mě začala trochu mlít – dnes by to nebylo nic hrozného, ale tenkrát jsem nebyl na podobné stavy zvyklý. Nedokázal jsem se pod vodou cítit komfortně. Vlny mnou mlátily o písek a navíc jsem chytil křeč do ramene. V podstatě už jsem jenom polykal andělíčky. Byl jsem natolik tvrdohlavý, že jsem ani nevolal o pomoc, abych se neztrapnil před ostatními surfaři. Vůbec netuším, jak jsem se dostal na pláž, ale hodinu jsem pak seděl na písku, brečel a říkal jsem si, že už na ten surf nikdy nevlezu. No a druhý den jsem tam bez rozmýšlení skočil znovu.

Pokud mě láká surfing, co mám udělat?

Jednoznačně nezačínat sám…tak jako já. Najdi si surfový kemp, školu nebo kvalitního instruktora a vezmi si alespoň tři lekce. Snažíme se taky po Česku rozšiřovat surfové kluby. V Praze i v Brně má tak každý možnost se už ze začátku připojit do surfové komunity.

Nedávno jsi nahrál na Facebook video s odvrácenou stranou surfování – ve vlnách ses prodíral mezi odpadky, zejména plasty. Je situace opravdu tak špatná?

Tak špatná, že už ji člověk ani nedokáže ignorovat. Čím víc surfuju, tím víc si uvědomuji, že už nejde jen nečinně přihlížet. Smutné je, že současnou škodu už nejspíš nikdy nedokážeme úplně napravit. Hlavní problém bohužel není pouze v odpadcích na pláži, ale v nových obalech, lahvích a taškách, které se právě teď vyrábějí a budou nadále vyrábět.

Podílíš se nějak na uklízení oceánů?

Snažím se. Pokaždé, když se vracím ze surfování, posbírám do kapsy, co se mi tam vejde. A to i přímo ve vodě. Upřímně je to spíš symbolický čin, ale je potřeba jít příkladem a motivovat ostatní. Když nejsou vlny, dá se volný čas využít k procházce na pláži a takovou tašku naplníte taky hned. V Čechách máme navíc skvělé organizace jako Keepitclean a Trash Hero, které pořádají na plážích po celém světě tzv. beach cleanupy, což je velký hromadný úklid, do kterého se zapojí i místní komunita. Efekt je sice krátkodobý – v sobotu sesbíráte, v neděli jsou tam odpadky znovu, ale důležitější je vzdělávací a sociální dopad.

Jak v tomhle kontextu vnímáš celosvětový běh Run For The Oceans, který startuje 8. června? Značka adidas při něm věnuje za každý uběhnutý kilometr s aplikací Runtastic jeden dolar organizaci Parley, která bojuje za čistější oceány.

adidas už delší dobu vyrábí ve spolupráci s Parley boty z recyklovaných lahví. A to je přesně cesta, kterou bychom se měli ubírat. Pokud budeme všechno jen zakazovat, nikam to nepovede. Run For The Oceans je skvělým případem – běhání lidi baví a díky propojení s aplikací Runtastic je bude bavit i samotná pomoc oceánům.

S Run For The Oceans bude v sobotu 8. června spojena akce na Střeleckém ostrově v Praze. Její součástí bude běh, workshopy, přednášky, ale také tvůj surfařský trénink. Jak se dá na zemi uprostřed Prahy trénovat surfing?

Začal jsem s tím asi před dvěma lety, kdy jsem zjistil, že se dá na surf připravovat i mimo oceán. Je totiž potřeba natrénovat sílu, flexibilitu a techniku zvedání na prkně. Jde o spojení pohybového tréninku, jógy a techniky ze surfování. Nepotřebujete k tomu žádné náčiní nebo zbytečné váhy. Trénink je vhodný pro kohokoliv – i pro lidi, kteří nesurfují, ale prostě se rádi hýbou.