Klub 007 Strahov je živou součástí české hudební scény už padesát let! Od svých počátků přitom přitahoval hudebníky se slabostí pro neokoukanou hudbu, a tak stál u zrodu české alternativy.
„Na Sedmičce prošly akce, které by jinde byly naprosto nemyslitelné. Byl to jeden z nejsvobodnějších klubů v Praze a to především díky lidem, kteří se tam scházeli a stáli o progresivnější muziku,“ vzpomíná hudební publicista Jiří Černý, kterak na Strahově v sedmdesátých letech pořádal své poslechové pořady. A to dokonce i v době, kdy měl zákaz veřejného vystupování. Černý zároveň potvrzuje, že Sedmička je dost možná nejdéle sloužícím rockovým klubem v Praze.
Zájem o neokoukanou, novou a živou hudbu rezonuje Sedmičkou i padesát let po jejím otevření. V rámci oslav, jež budou probíhat celý rok, se do klubu vrátí mnoho kapel, které na Strahově hrály před dlouhými lety, často ve svých začátcích. Naši stálí pořadatelé budou uvádět jednotlivé akce pod svou hlavičkou, série dvanácti koncertů v režii promotérské party Silver Rocket již úspěšně probíhá. Nejrušnějším měsícem bude září 2019. V současné době Klub 007 Strahov shání pamětníky i archivní materiály pro vzpomínkové texty, připravuje se také kniha.
Jízda, která začala v roce 1969
Bez přestávky totiž funguje od září 1969, zavřeno bylo jen pár měsíců v roce 1986, kdy provozujícímu Socialistickému svazu mládeže došla s alternativou trpělivost a vyhodil celé vedení složené ze studentů. V sedmdesátých letech zde hrával i zkoušel například Luboš Andršt s kapelou Energit, v roce 1982 strahovské koleje zažily první koncert Visacího zámku a vznikla zde jejich nejslavnější píseň Traktor.
Před snahou proměnit Sedmičku v další „banální“ diskotéku ubránila klub parta lidí kolem vznikajícího Rádia Strahov a za pomoci hudebních publicistů Jiřího Černého, Josefa Vlčka, Jana Rejžka a dalších se podařilo navázat na tradici svobodného prostoru, jež nabízí útočiště progresivní kultuře. Mezi první „velké“ momenty obnoveného fungování klubu patří vystoupení Dunaje s Ivou Bittovou, Už jsme doma, Hypnotix nebo Švihadla.
Opona padla, Sedmička ne
Po pádu železné opony Sedmička pevně držela alternativní kurz a mezi stálice programu patřily novovlnné kapely jako Modrý tanky, Kurtizány z 25. Avenue nebo Nocturno, kde hrál na basu Jan P. Muchow. Zkraje devadesátých let se klub stal středobodem hardcorepunkové scény, pod kolejemi ČVUT zahrály zahraniční kapely jako Agnostic Front, At The Drive In, Madball, Backyard Babies nebo Refused, jimž by kapacita klubu dnes stačila už těžko.
Kouzlo Sedmičky spočívá v absenci stálého dramaturga, protože genius loci vytváří externí pořadatelé a komunity nadšenců, kteří dokáží na Strahov dostat to nejlepší ze široké palety hudebních žánrů. V klubu postupně vystoupily nejlepší kapely stylů ska, reggae nebo rockabilly, žánrové rozpětí Sedmičky se časem rozrostlo o indie rock, noise rock, metal, psychedelický rock nebo psychobilly. V druhé polovině devadesátých let přijala klub za svůj také rodící se hiphopová komunita.
