Tip na vánoční dárek: Rolling Stones znovu vydávají album staré 50 let

Legendární rocková kapela Rolling Stones vydává novou edici Beggars Banquet na počest 50. výročí. Deska vyjde 16. listopadu. Původní album se nahrávalo mezi březnem a červencem roku 1968 v londýnských Olympic Sound Studios. Jednalo se o první desku, kterou produkoval Jimmy Miller a zároveň poslední, na které se Rolling Stones objevili v původní sestavě – Mick Jagger, Keith Richards, Brian Jones, Bill Wyman a Charlie Watts. Beggars Banquet odstartovalo co do alb nejplodnější éru kapely.

„Rolling Stones se vrátili a spolu s nimi i rock’n’roll. Dokončili další album, které je prozatím tím nejlepším. Ve všech aspektech se jedná o skvělé album a skvělý rock’n’roll. Žádné předstírání, významný textařský i hudební úspěch.” – Jann Wenner, Rolling Stone, 1968

Dlouho po vydání alba legendární rockový žurnalista a autor Ben Fong-Torres vyznamenal Beggars Banquet jako „okamžitou mistrovskou klasiku”, která „vypovídá o chaosu 68. roku lépe než kterékoliv jiné dílo (…) má náladu rozpadu a rezignace v podobě hlasu ambivalentní autority.”

Na desce se mimo jiné nachází nejpolitičtější skladba, jakou kdy Rolling Stones vydali – Street Fighting Man. Ta byla částečně inspirována Jaggerovým prvotním zážitkem z protiválečné demonstrace před americkou ambasádou v Londýně, kde slyšel hovořit aktivistu Tariqa Aliho. V tu samou chvíli se v Paříži odehrávaly studentské protesty, které vedly k dnes již legendárnímu masovému květnovému povstání a stávce, kterých se účastnila téměř čtvrtina národa. „Byla to zvláštní doba. Nejenom ve Francii, ale i v Americe, kvůli vietnamské válce, nekončícím vzpourám a násilí. Bylo to ale dobře. Vždyť ve Francii se jim málem podařilo svrhnout vládu,” přibližuje v rozhovoru pro Rolling Stone z roku 1997 dobu vzniku desky Jagger. Další výraznou skladbou z desky je singl Sympathy For The Devil, který byl inspirován novelou Michaila Bulgakova a vypráví o Satanově návštěvě stalinského Sovětského svazu.

Původně byl zamýšlený cover alba americkým i britským vydavatelstvím zamítnut. Fotografie Michaela Vosse, na které je zobrazena počmáraná zeď v popředí s částí záchodu, byla vyhodnocena jako ofenzivní. Deska tedy vyšla v obalu, na kterém byl pouze název kapely a svatebním písmem vyvedený název Beggars Banquet. Po několika letech se však deska konečně dočkala původního obalu. Výroční edice vyjde s Vosseovým coverem, který je však zabalený do tehdy vyhovující “svatební verze”.