Vyzkoušel jsem My Race simulátor a nechtěl přestat

Redakce

Nic víc nepotřebuju. Rukama v rukavicích Sparco svírám obdélníkový volant s displejem a řadou barevných knoflíků, které znám z formulí. Pod volantem najdu pádla řazení, hodím si tam jedničku a vyrazím z depa. Do skořepinové sedačky z karbonu mě tlačí čtyřbodový pás a moje nohy obuté do profesionální řidičské obuvi spočívají na kovových pedálech. Přede mnou se otevírá výhled na závodní trať. Můžu vyrazit. Co mám čekat od nového závodního trenažéru, který otevřeli v simulátorové aréně My Race na Újezdě v Praze?

Bez simulátorů to nejde. První stájí v F1, která rozpoznala potenciál simulátorů a investovala do jejich vývoje, byl McLaren. Chtěli se alespoň virtuálně přiblížit týmu Ferrari, který měl výhodu v přístupu na vlastní závodní okruh, kde jeho jezdci mohli testovat, kdy se jim zachtělo. U McLarenu se rozhodli poskytnout svým vlastním jezdcům alespoň to, co využívali k výcviku vojenští piloti nebo kapitáni aerolinek. O několik generací později dnes mají týmy v rukách mnohem dokonalejší simulátory, které patří ve světě Formule 1 k nejutajovanějším technologiím.

Simulátory v F1

Týmy za ně vydávají miliony eur a chrání je ve střežených budovách, kam se dostanete přes řadu uzavřených bran se zámky a bezpečnostní kódy. Když si Mercedes pozval novináře, aby napsali o výcviku Nico Rosberga, nebyli vpuštěni ani do místnosti, ve které se zařízení nachází, a celou akci sledovali z vedlejšího sálu pro techniky. Simulátory pro jednotlivé týmy představují příliš ceněné know-how rozhodující o tom, jestli se bude v závodech dařit nebo prohrávat. Než piloti sezóny poprvé vjedou na trať v nových monopostech, stráví hodiny ‚jejich’ zajížděním na trenažérech, které jsou nastaveny tak, aby co nejvěrněji odrážely vlastnosti skutečných formulí. Všichni se také shodují, že jsou díky virtuální přípravě doopravdy rychlejší. Vedle toho se na nich zkouší dovednosti nových uchazečů. Když se loni řešilo, jestli má polský pilot Robert Kubica šanci na návrat do formule, musel své schopnosti obhájit na simulátoru.

Když něco opravdu chcete

Simulátor, ve které teď sedím, nestál stovky milionů eur, ani není na listině utajovaného zboží, ale i jeho vývoj trval víc jak deset let a v současné době na něm trénují profesionálové. Jeho autorem i duchovním otcem je bývalý dráhový cyklista a současný automobilový závodník Petr Lisa. Sportovec z Kraslic je závodník srdcař a v životě mu jde především o to, aby vítězil. „Moje krédo zní Born to be first a já se ho snažím držet,” říká Petr, který už ve svých šesti letech na obyčejném kole porážel kluky závodící na speciálech. Nepolevil a postupně se dostal až do pražské Dukly, v jejíž řadách posbíral deset titulů mistra republiky. Táhlo ho to k motorsportu, ale protože mu chyběly nutné finance, skončil u závodění na počítačích. Byl natolik dobrý, že si proklestil cestu mezi nejlepší a když získal potřebné poznatky, napadlo ho, že si pro dokonalý herní zážitek vytvoří vlastní simulátor. Po letech ladění a vylepšování vytvořil tak dokonalý trenažér, že se o něj začaly mít zájem profesionální týmy.

Od simulátoru do závodního týmu

Díky prostředkům získaným z provozování a prodeje trenažérů si také mohl začít plnit svůj původní sen – začal závodit. Okruhové zkušenosti sbíral v caterhamu, ale když ho jeden soupeř v rychlosti málem vystřelil z trati, přiklonil se k závodům do vrchu, kde se člověk nemusí obávat chyb soupeřů. Zlom v jeho kariéře přišel ve chvíli, kdy se na výcvik v jeho simulátoru přihlásili členové polského závodního týmu Inter Europol Competition. „Když jsem viděl časy profíků, snažil jsem se jim nesměle naznačit, že okruh se dá zajet i rychleji,” vzpomíná Petr. Příležitost ukázat jim to dostal až za dva dny. Když profesionálním závodníkům nadělil 2,5 vteřiny na kolo, všem spadla čelist, a Petr dostal nabídku svézt se v opravdovém autě. „Díky mnohaletému tréninku na svém vlastním simulátoru loni na okruhu v Barceloně usedl do prototypové placky Ligier JSP3-Nissan LMP3 určeného pro vytrvalostní závody typu 24 hodin v LeMans,” říká Petr, který je v současnosti plnohodnotným členem závodního týmu Janík Motorsport.

Ten pocit vás nenechá odejít

Když si představím, co všechno se dá naučit na simulátoru, úplně mě mrazí. Na seznámení s volantem, pedály i odezvou celého zařízení si vybírám Renault Clio Sport. Simulátor využívá běžně dostupný software s nekonečnou nabídkou automobilů i mezinárodních okruhů, ale jeho kouzlo spočívá v hardwaru. Hydraulika přenáší na sedačku i řízení síly, které zažíváte při skutečné jízdě. Pocit věrohodnost zesiluje i dokonalý výhled do tří obrovských 180° monitorů nahrazujících čelní a boční okna stejně jako proud vzduchu, který mi fouká do obličeje z výduchů pod volantem. Brzdění, zrychlování, zatáčení, přetáčení, to všechno je jako ve skutečnosti. Jako bývalý automobilový novinář jsem měl příležitost jet v závodních strojích s Kopeckým, Grönholmem, Loebem nebo Lopraisem a zařídil si na pár okruzích a musím říct, že tohle není o nic horší. Postupně přitvrzuji a z renaultu ‚přesedám’ do Porsche 911 GT3 a pak do závodní placky. Každý upgrade je neskutečně znát. Co auto, to unikátní chování. I když jsem se nehnul z křesla, mám pocit, jako kdybych přesedl do úplně jiného stroje. Po hodině ježdění se mi motá hlava, ale přísahám, že bych jezdil dál. Je to návykové, zážitkové i edukační zároveň. Po odjetí každého kola mám pocit, že se zlepšuji. Není to počítačová arkáda, všechno je silové s realistickou odezvou. Oproti hraní na konzolích je skutečné i to, jak se přibližujete k zatáčkám.

Zlomkové náklady proti přípravě na okruhu

Na simulátoru od Petra Lisy si můžete nejen vybrat nejen z nepřeberné palety automobilů, ale nahrát si tam ten svůj. Pro závodníky se tak otevírají dosud nevídané možnosti. Zatímco účet za víkendový trénink na okruhu se po započítání opotřebení dílů šplhají přes sto tisíc korun, na simulátoru se dají najíždět hodiny za zlomek ceny. A to nemluvíme o částkách za opravy po bouračkách, za pronájem techniky nebo platy mechaniků. Pokud vás čeká závod na okruhu v Mostě, v Brně nebo na Nürburgringu, neumím si představit lepší taktiku, než že si je za rozumný rozpočet najezdím na simulátoru tak, že je pak odjedu poslepu. Jsou na něm všechny tratě na světě od formulí přes gétéčka až po rallye. Rallye jezdci mimochodem můžou využít i sekvenční řazení řadící pákou. Telemetrii, kterou si na simulátoru nastavíte a otestujete, si pak přes počítač můžete přenést i do svého závodního auta. I pro lidi, co nezávodí, je ale simulátor dokonalý zážitek. Pokud máte rádi sportovní řízení, tohle musíte vyzkoušet. Aspoň na hodinu!

text: Adam Maršál