Za nezdolnou silou vody. Do hor jihotyrolského Sterzingu

Redakce

Element vody a jeho/její síly se mohutně nadechuje v nejsevernějším regionu Jižního Tyrolska, ve Sterzingu-Ratchings/Vipiteno-Racines. Mocný zdroj pochází z mnoha horských proudů.

Ty mají zdravý přímý vliv nejen na tělo, ale i na smysly, ať už se jedná o ševelení potůčků a bystřin, anebo majestátní klid nedozírných jezerních hladin. Přinesou sílu, životní energii, ale i odpočinek a relax.

Sterzing, kde v dvojjazyčné provincii převažuje německý element, je prvním větším městem v Jižním Tyrolsku po překročení rakouské hranice v Brennerském průsmyku. Jako vojenský tábor v údolí řeky Eisack, stále ještě ve výšce 950 metrů, ho založil už 14 let před Kristem římský politik a vojevůdce Nero Claudius Drusus. Dnes tu pod erbem s mnichem a tyrolským orlem žije okolo sedmi tisíc stálých obyvatel. A těší se z pestré nabídky nedotčené nádherné okolní krajiny a hor.

Soutěska Gilfenklamm/Cascate di Stanghe ve skalách z bílého mramoru vede z vesnice Stanghe do údolí Ratschings/Racine a vesničku Jaufensteg, a projdete ji za hodinku. Voda se tu představuje v nejrůznějších variacích, jaké si dovedete představit. Od klokotající horské strouhy po divoký hřmící vodopád.

Nadechnete se její průzračné čerstvosti a jen tušíte skrytou sílu. Cestou se necháte unášet krásou vodopádů Inferno, Moassl anebo roklí Burkhard – tento ledovcový potok prudce padá po strmých skalních stěnách až k přehradě Agelsboden, kde můžete schladit znavené nohy. Ale to je pouze ochutnávka nebo předkrm před třemi hlavními chody z turistického „vodního“ menu regionu Sterzing/Vipiteno.

Prvním je túra na Becherhaus/Rifugio Gino Biasi al Bicchiere, nejvýš položenou horskou chatu celého Jižního Tyrolska, kterou spravuje rodina Pichlerova. Startuje v Ridnaunském údolí, kde se letos připravovali čeští biatlonisté na mistrovství světa.

Po turistické cestě číslo 9 jdete podél Fernerbachu přes Aglsboden až k horské chatě Grohmannhütte (2254 m) a ještě výš k Teplitzer Hütte (2586 m). Přes balvany a skály vyšplháte k jezeru v Übelském údolí, odtud ještě přes morénu a ledovcový splaz až k Becherově skále. Po ní pak cikcak stezkou až k Becherhausu (3195 m), kterou postavili už před 126 lety díky císařovně Sissy, Alžběty Bavorské, jež zařídila stavební povolení.

Druhým servírovaným „pokrmem“ je Trail okolo sedmi jezer, celodenní dvacetikilometrový výšlap s převýšením 1450 metrů na jižním úpatí Stubaiských Alp. Atraktivní a masívním turismem stále nedotčená krajina, to je jeho hlavní přednost.

Vychází se z parkoviště u hornického muzea stezkou číslo 28 až k horské pastvině Moarerbergalm. Když dorazíte ke skalám, zamíříte směrem ke Svatému Martinu a Schneebergu, dále asi hodinu a půl k jezerům Moarer Eget. Nejvyšším bodem této túry je Egetský průsmyk (2639 m), z něho sejdete k jezerům Eget, nebo přímo dolů k Trüberskému, To vám zabere další tři hodiny a potřebujete trochu slušnou kondici. Pokud si nevěříte, o víkendu vás sveze autobus do Moarerbergalm.

A třetí částí našeho menu je pak pouť z Rosskopfu/Monte Cavallo (vrchol v 2100 metrech), slunečního balkonu a poklidného skiareálu nad Sterzingem, odkud sem vede lanovka, přes Dolomieu trail až do Pflerschského údolí. Měří 17,4 km, nastoupáte 615 metrů a klesnete 1257 m – což zní jako interesantní profil i pro trailové běžce.

Ve Fleres v Eisackém údolí, na úpatí mystického Tribulaunu, objevil v druhé polovině 18. století francouzský geolog Déodat de Dolomieu jako první skálu, která nebyla běžným vápencem, ale uhličitanem vápenato-horečnatým, později pojmenovaným dolomit. A po něm dostaly své jméno i celé proslulé hory.

Dolomieu Trail vede přes šest horských pastvin z Ladurna do Pflerschského údolí. Malebné stezky nabízejí několik pohledů na panoramata masivu Tribulaun (nejvyšší ze čtyř vrcholů má 3097 metrů) a idylickou vesnici Vallming. Cestu provázejí informační tabule s popisy zdejší flóry, fauny i geologie.

Další podrobnosti najdete na www.suedtirol.info