Když technologie a řemeslo spolupracují

Redakce

Řemesla zažívají obrození a novou éru slávy. Známe techniky starých mistrů, řemesla máme celosvětově zmapovaná a ruční práce obdivujeme jako protiklad unifikovaných strojových výrobků bez duše. Moderní technologie také mohou přispět k záchraně a obnově řemesel: například v textilním průmyslu je snadné si představit pletací stroje, přadleny a na druhé straně digitálně ovládaná zařízení.

Jak je tomu ve sklářském průmyslu, oblasti, která získala České republice věhlas? Jaké výzvy před kumštýři stojí a jak mohou (či nemohou) moderní technologie pomoci uchovat um sklářských mistrů, popsal Jaroslav Dlab, odborník na technologie a výrobu a také jednatel české společnosti DT GLASS.

Jak jste se ke sklu dostal?

Osud! Je tomu již přes 25 let, co dennodenně pracuji se sklem. Rodiče působili ve sklářské továrně, pak krátce po revoluci založili malou sklárnu. Vystudoval jsem sice jiný obor, avšak k rodičům jsem vždy chodil a zkoušel drobnější věci. Z menších se staly větší a pozvolna a zcela přirozeně jsem naskočil do pomalu se rozjíždějícího rodinného vlaku ze skla.

A dodnes toho nelituji. Vybudovat firmu je jedna věc, ale udržet její prestiž, krmit motor, aby šlapal, to je věc druhá. Kdo podniká, ví, o čem mluvím.

Co vás na skle jako materiálu přitahuje?

Jeho křehkost v jiném slova smyslu, než vnímáme v běžném životě. Sklo dokáže být extrémně bytelné, ale jeho vzhled budí dojem křehkosti. Tvarování skla nad ohněm, jeho broušení, pískování a jiné dekorování, to všechno jsou neskutečně fascinující techniky.

Práce se sklem je v neposlední řadě o trpělivosti, nemůžete v cestě za výsledkem nic uspěchat. Špatný, rychlejší postup může mít fatální důsledek, polotovar vám jednoduše praskne.

Když přijde nová myšlenka nebo nápad, mám potřebu je co nejdříve realizovat. Ať úspěšně, či nikoliv, ve dne či v noci. Jsem natolik motivovaný, že musím znát výsledek a vidět ho v hmatatelné podobě. Již několikrát se to vyplatilo, ať šlo o úplně nový produkt nebo jen o nový technologický postup.

Práce se sklem není pro každého – nevyžaduje pouze fyzickou zdatnost ale i zařízení, která jsou prostorově náročná. Ulehčily moderní technologie vašemu řemeslu? Pokud ano, jak?

Samozřejmě, například dnešní ovládací technika strojů. Vše se odvíjí od typu materiálu a množství produkce. V naší sklárně se orientujeme na ruční výrobu nad sklářskými kahany a stroji. Dokážeme flexibilně a během chvíle stroj přestavět přímo na míru pro výrobu jiného výrobku a takto i několikrát denně, dle potřeb. Také technika vývoje se s přibývajícími zkušenostmi zdokonaluje a produkt, který jsme v minulosti zpracovávali určitým způsobem, je dnes zpracován efektivněji – produkuje méně odpadu, vyžaduje méně lidské energie, času.

Není neobvyklé pracovat na prototypu třeba i rok. Aktuálně vyvíjíme poměrně složitý technologický postup, který musí splňovat parametry vhodné pro daný materiál při zachování požadované funkčnosti výrobku.

O sklářích toho v českých zemích mnoho neslyšíme. Je tomu ve světě jinak?

Koho sklo zajímá, během chvíle si na internetu vyhledá vše, co potřebuje a chce vědět. Podle spolupráce s designéry a společnostmi ze zahraničí soudíme, že poptávka stále je a sklo z našich kuchyní a dalších sektorů jen tak nevymizí. Už jen díky tomu, že je recyklovatelné. My sami se snažíme například z lahví od vína vyrábět vázy, skleničky, misky a jiné výrobky.

DT GLASS má zakázky po celém světě – do kterých zemích vyvážíte nejčastěji a jaké zboží?

Vyvážíme celosvětově. Dostat se na zahraniční trh není snadné, musíte mít dobré jméno, které se váže ke zkušenostem a propracovaným technologiím.

Nejčastěji reagujeme na poptávku klientů, která se skládá především z užitkového a dekorativního skla. Aktuálně pracujeme na přesýpacích hodinách, které mají měřit určitý časový úsek. Jejich výroba mě osobně nadchla natolik, že nyní pracuji na objemných hodinách, které měří přesně půlku dne, 12 hodin. Je to matematika, propočty na milimetry. Nechali jsme si patentovat přelévací hodiny, při jejichž zpracování jsme museli pracovat s viskozitou kapaliny; voda se chová jinak než líh.

Spolupracujete s designéry? Pokud ano, můžete vyjmenovat, s jakými?

Ano, spolupracujeme.

Poměrně často se na nás obrací studenti z UMPRUM. Studenti jsou nesmírně inspirativní a přicházejí se zajímavými návrhy, někdy ale musíme lehce zasáhnout i do samotného designu. Ve finále je vše o propracovaných technologiích a postupech. Dále jsme ve spojení s Jakubem Berdychem z firmy QUBUS nebo Maximem Velčovským z Lasvitu. Maxim vždy přichází s nápadem a otázkami, zdali to a ono půjde. Lasvit to umí, mají tým specialistů, profesionálů. S takovými profíky je radost pracovat.

Ze zahraničních designérů bych rád zmínil designérku Felicii Ferrone z USA, které vyrábíme její vlastní skleněné kolekce určené pro světový trh. Spolupracujeme s ní již sedm let a teprve před dvěma lety navštívila naši sklárnu v Železném Brodě. Bylo velice příjemné se s ní konečně vidět osobně a myslím si, že i pro obě strany přínosné. Felicie měla příležitost zhlédnout výrobu kolekce nápojového skla z její vlastní tvorby. Ukázka obsluhy sklářského soustruhu, kdy pozorovala, jak vzniká její sklenka, ji doslova fascinovala. Ze sklářského soustruhu nevypadne výrobek tak snadno jako produkt z nějakého automatu. Dobrý výsledek je dán jednak technologickým zázemím, ale především dovednostmi a schopnostmi skláře, který s danými technologiemi pracuje.

Jak vidíte budoucnost sklářského průmyslu ve světě/ v České republice?

Je to individuální, kdo bude mít sílu, nápady, technologie, dobře propracovanou reklamu na produkt, ten se neztratí.

Další otázkou je samozřejmě nástup nové generace. Svět digitálních technologií a „počítačové profese“ láká mladé lidi plošně více už jen vlivem poptávky na trhu. Ale není tomu tak vždy. Znalost řemesla je bohatství, které vám nikdo nezcizí. Můžete svoje schopnosti stále rozvíjet a zdokonalovat, je bezednou studnicí, která vás provází navždy – v dobrých i zlých časech. Snadněji se postavíte na nohy, když přijdou těžkosti. Tento fakt si mladá generace v naší zemi možná neuvědomuje. Nevidí přímou závislost spokojeného života na poměrně dobré ekonomické kondici země a poloze – bez přírodních katastrof a válek. Jsou spokojeni s širokou nabídkou uspokojivě placených míst nevyžadujících zvláštní dovednosti a nejsou motivováni se učit novým věcem, nebo jim na to nezbývá čas. Taková dnešní doba je. A mistři v oboru této situace umí využít ke své prosperitě.

Není jich mnoho, a proto jsou také obdivováni. Živit se řemeslem je více než dobrou volbou – zůstáváte svobodným, sebevědomým a vaše činnost vás neustále baví a obohacuje. Mluvím o jakési emocionální rovině, kdy rukama tvoříte produkt s příběhem, co udělá druhým radost, pomůže jim. Jiné může motivovat práce s designéry nebo nástin toho, kam až se mohou vypracovat. Když řemeslo miluješ, není co řešit.











realizace MIDEO realizace MIDEO