Z Val Gardeny ve víru tance až do Beverly Hills

Redakce

Bez něj by možná nebyli Daft Punk a zvuková kulisa hlavně osmdesátých let by zcela jistě vypadala jinak. Skladatel, producent a dýdžej Giorgio Moroder je považován za otce diska, syntezátorového krále a kmotra elektronické hudby. Od roku 2004 je členem Dance Music Hall of Fame, má tři Oskary a sedm Zlatých globů za hudbu ve filmech, pětkrát získal Grammy.

A pořád se drží ve skvělé formě, o čemž svědčí záznamy jeho vystoupení – teprve loni se vydal na své první evropské turné po festivalech! Hrál i na Maia Music Festivalu v Meranu v Jižním Tyrolsku, odkud pochází. I když s mexickou manželkou Fraciskou, s níž má syna Alexe, nyní žije v Beverly Hills.

Nekonečná I feel (disko) love s Donnou Summer

Giovanni Giorgio Moroder se narodil 26. dubna 1940 v Ortisei v ladínském údolí Val Gardena. Jihotyrolský element v něm upevnila už jeho maminka, která mu říkala Hansjörg, jak zní německá verze jeho italského jména.

První zápis na hudební mapu učinil v Německu, kde hrával na kytaru nebo baskytaru v pop kapelách, často ve Scotch clubu v Cáchách. Pod italským jménem Giorgio tam vydal pár singlů, než začátkem šedesátých let zamířil do Berlína.

První zlatou desku za milion prodaných kopií mu přinesl singl se rozjuchanou Looky Looky, která zněla tak trochu jako Beach Boys. Jistě ji znáte, a při pozornějším poslechu si povšimnete později tak typického zvuku jeho proslulých kláves.

Následovaly další skladby pro řadu interpretů – Son of My Father od Chickory Tip se stala dokonce v roce 1972 jedničkou britské hitparády. Donna Summer s I Feel Love patří k nejblyštivějším drahokamům disco éry sedmdesátek a zároveň songům formujícím z bohatých proudů italodiska a eurodance taneční elektronickou hudbu.

Oskary i glóby získal král Midas filmové hudby

Pod názvem Chase zazněly Moroderovy klávesy jako ústřední téma filmu Půlnoční expres a získaly Cenu akademie 1979 pro nejlepší filmovou hudbu. Elpíčko E=MC² ze stejného roku je považováno za první elektronické „živě-digitální“ album.

Následovala hudba k filmům Adriana Lynea Lišky s Jodie Foster (skladby On The Radio s Donnou Summer) a Americký Gigolo s Richardem Gerem (znamenité Call Me od Blondie, jednička v Británii i USA), Kočičí lidé (zpívá mysteriozní androgyn David Bowie), Flash Dance (druhý Oscar za Whats a Feeling)  a gangsterka Zjizvená tvář zvučného dua Brian De Palma – Oliver Stone s Al Pacinem v hlavní roli (kromě Tonyho tématu vynikla skladba Rush Rush v podání Debbie Harry).

Poté se Moroder podílel na restauraci zásadního němého filmu Metropolis současným soundtrackem, pro něhož získal Jona Andersona z Yes nebo Freddieho Mercuryho z Queen (Love Kills). Přidal i Elektrický sen pro stejnojmenný romantický film a dětský trhák Nekonečný příběh spolu se zpěvákem Limahlem.

V tomto období se stal králem Midasem filmových hitů – Danger Zone od Kennyho Logginse a Take My Breath Away od Berlin spolu vytvořily fenomén Top Guna s Tomem Cruisem.

S rozervaným rakouským hitmakerem Falcem napsali hit Body Next To Body, kde se objevila i sexbomba a pozdější Stalloneho manželka Brigitte Nielsen. Napsal dvě skladby pro Ramba III, zanechal stopu na Supermanovi III, Policajtu z Beverly Hills II.

Fotbalové Itálie, visual art s Leni Riefen stahl i Google

Moroderův pompézní melodický a přitom hutný syntezátorový sound formoval zvuk osmdesátek. Složil i oficiální songy olympijských her v Los Angeles 1984 a Soulu 1988 a pro nás nezapomenutelného mistrovství světa ve fotbale v Itálii 1990 (Un´Estate Italiana), kde v porevoluční euforii zazářil i československý tým, a ještě i pro olympiádu v Pekingu 2008.

V roce 1992 pustil do světa své čtrnácté album Forever Dancing a pak se téměř na dvě dekády odmlčel, nebo respektive věnoval se visualartu a remixům. Designoval třeba auto Cizeta-Moroder V16T. Stihl jen produkovat soundtrack pro Imprese pod vodou, poslední snímek Hitlerovy filmařky Leni Riefenstahl.

Vrátil se až ve třetím tisíciletí, stále ve skvělé kondici. Vytvořil téma Racer pro Google, spolupracoval s dalšími zvukovými vizionáři Daft Punk (na albu Random Access Memories), kteří mu věnovali track Giorgio by Moroder. Dýdžejoval na Red Bull Academy v New Yorku, stále remixoval své starší skladby nebo Tonyho Bennetta s Lady Gaga, spojil se s Lanou del Rey, Kylie Minogue nebo korejskou dívčí skupinou Sistar.

Album Déjavu (2015) se stalo v USA jedničkou v dance žebříčku Billboardu. Ještě loni se dokázal vydat na své první živé koncertní turné, odehrál 15 velkých show po Evropě. Vystoupení z nizozemského Lowlands najdete na youtube.

Jako inspiraci a zdroj ho využila řada následovníků od DJ Shadowa, přes rapera RZA, Madonnu, hiphopera OutKasta až po Coldplay. Témata z jeho skladeb se objevila ve znělkách televize CBS pro přenosy NBA a nejrůznějších televizních nebo rozhlasových pořadech. Disko a pop v jeho podání to je věru vážně umění, anebo jen stříbrný vítr, melancholická vzpomínka na osmdesátkové dospívání?

Tomáš Nohejl











realizace MIDEO realizace MIDEO