Hubnutí? Je především o vaší hlavě a přístupu

Redakce

Vyvážená strava, dostatek pohybu, žádné hormonální bouře a přesto kila nejdou dolů. Na vině může být psychika, která do značné míry určuje rychlost hubnutí nebo naopak přibírání. Jde naše mysl vůbec přeprogramovat, aby tělo neukládalo každou kalorii? Podle dietní koučky a hlavní výživové poradkyně společnosti KetoDiet Martiny Dvořákové to jde. Musíte ale změnit svůj vztah k jídlu, i k vlastnímu tělu.

Neočekávejte zázraky a nebuďte na sebe tvrdí

Psychika hraje v našem stravování významnou roli. Kolikrát si člověk dopřeje sladké za odměnu nebo naopak začne držet hladovku, protože musí zhubnout do vánočního večírku? Nebo si řekne, že má nadváhu odmalička, a proto nemá ani cenu se pouštět do cvičení a diety? „Často se stává, že obzvláště ženy chtějí zhubnout hned a nechtějí dát celému procesu čas. Dojdou k závěru, že i když se snaží, nehubnou, a proto přestanou. Po nějaké době se opět uchýlí k dietě a jestliže nezmění svůj přístup, čeká je stejný výsledek. Běžně se potýkají s emočním hladem, kdy se odměňují za vykonanou práci nebo naopak různá životní úskalí. Výjimkou není ani návaznost na vážnou nemoc nebo traumatizující událost, po níž si říkají: ‚Jím, dokud můžu, protože si to po tom všem zasloužím,‘“ říká Martina Dvořáková. Změnit přístup k jídlu může být běh na dlouhou trať, ale vyplatí se, protože se ve většině případů jedná o dlouhodobý efekt. Pomoci může psycholog, výživový poradce nebo zkušený fitness trenér.

Jídlo jako potěšení nebo nutnost?

Náš vztah k jídlu ovlivňuje to, co si servírujeme na talíř. „Jsou lidé, kteří si pečlivě vybírají kvalitu potravin, jí střídmě, protože vnímají stravu jako cestu ke zdravějšímu tělu. Nejčastěji jí potraviny v základním stavu, polotovary u nich budete hledat těžko. Pak tu jsou požitkáři – ti si prostě dopřávají, protože se řídí heslem Žijeme jen jednou. Sladkosti, uzeniny nebo alkohol jim nejsou cizí. Další výraznou skupinou jsou provinilci. Vlivem módního diktátu vnímají jídlo jako něco špatného, po čem musí zaručeně přibrat. Mohou mít zpomalený metabolismus a čelit podvýživě. Pak tu máme věčné dietáře, kteří střídají drastické diety s obdobím labužníka. A obojí je samozřejmě špatně,“ upozorňuje Martina Dvořáková. Podle ní vede cesta ke štíhlé postavě přes rozmanitou stravu a psychickou pohodu.

Váhu nehlídejte každý den

Stojíte každé ráno na váze a měříte si obvody jednotlivých tělesných partií? Pak půjdou kila dolů spíše pomaleji, než kdyby jste to nedělali. Proč? „Kontrolování dietních pokroků by mělo být opravdu jen kontrolou, ne honičkou za co nejimpresivnějšími výsledky. Ty mohou být ovlivněny hormonálními změnami i tím, co jste měli k večeři. Jakmile nevidíme čísla, která bychom vidět chtěli, v těle se rozjede stresová reakce. Do krve se vyplaví stresový hormon kortizol, který zvyšuje hladinu krevního cukru a snižuje funkci štítné žlázy. Obojí je pro hubnutí nevhodné,“ vysvětluje Martina. S tím navíc souvisí i vyšší riziko ukládání tuku v oblasti břicha a orgánů. Sama doporučuje jíst tak, abyste si to nemuseli vyčítat. Tedy dostatek zeleniny, bílkovin, kvalitních sacharidů a tuků.

Ketodieta jako restart

Nastartovat hubnutí a naučit tělo, že si nemusí ukládat každou kalorii navíc, může chvíli trvat. Skvělým začátkem může být ketodieta pod vedením výživového poradce. „Náš program KetoDiet je rozdělen do tří fází, během nichž se lidé učí zdravějšímu jídelníčku, který je dlouhodobě udržitelný. Předcházíme tím tomu, aby lidé nemuseli za rok znovu hubnout. Díky proteinové dietě vidíte výsledky rychle, takže vás to motivuje program dokončit. Nutriční terapeut může zastat i funkci psychologa v otázkách hubnutí. Ujistí vás, co je v pořádku a povzbudí vás, když to budete potřebovat nejvíce,“ uzavírá Martina.